ICT a andragogické poradenství

6.3.1  ICT a andragogické poradenství

Poradenství samo o sobě není lehkou činností. Mnohdy se zaměňuje s formami mentoringu a koučování. Poradenství má plnit především úlohu odborné pomoci lidem v nesnázích či v důležitých rozhodováních. Obecně poradenství vhodně vymezila Baštecká (2009) jako „proces, při kterém profesionál poskytuje druhému člověku (páru, rodině, skupině) ve vztahu partnerské spolupráce při řešení problému informace, rady, vedení a podporu přiměřeně k (nepříznivé) životní situaci člověka a jeho životním cílům a potřebám tak, aby se zlepšila schopnost jedince (páru, rodiny, skupiny) se ve své životní situaci orientovat a na základě využití vlastních sil a zdrojů okolí ji co nejlépe řešit nebo přijmout rozhodnutí, včetně přijetí zodpovědnosti za důsledky svého rozhodnutí.“

Andragogické poradenství, jeho teoretická východiska, funkce, cíle a aplikace v praxi pak vymezil velmi podrobně Pavlov (2020). Dle jeho konceptu jej lze velmi stručně charakterizovat jako „poradenství v učení se cílové skupiny dospělých, a to v různých kontextech, situacích, prostředích a podmínkách jejich života“.[1]

Informační a komunikační technologie (dále jen ICT) pak důsledně definuje většina slovníků[2] jako „správu sítě a počítačů, tvorbu originálních webových stránek, digitální produkci videí, navrhování počítačových systémů, konzultace v informačních systémech, prodej produktů na internetu, 3D umělecká díla, správa firemních databází, kódování softwaru, poskytování technické podpory, řízení projektů a rozpočtů, psaní technické dokumentace.“ (ICT, 2021) ICT zdůrazňují „úlohu sjednocené komunikace a integrace telekomunikací, počítačů a také nezbytného podnikového softwaru, middlewaru[3], úložiště a audiovizuálních systémů, které uživatelům umožňují přístup, ukládání, přenos a manipulaci s informacemi. (ICT, 2021)

Využitím ICT ve vzdělávání se podrobně zabývá OECD[4]. To definuje ICT ve vzdělávání jako nástroj, který slouží vzdělávacím institucím k dosažení jejich cílů při nabízení efektivního vzdělávání na vysoké úrovni svým studentům. Pokud jde o rozsah ICT v oblasti vzdělávání, rozhodně jej nelze minimalizovat pouze na e-learningové platformy. Jedná se o „použití různých technologických nástrojů, které jsou buď na webu, distribuovány na webu nebo na webu, pro účely vzdělávání“ (Abdelmalek, 2019). Z ještě širší perspektivy jsou ICT ve vzdělávání chápány jako „široce zahrnující všechny formy vzdělávacích technologií v učení a výuce“ (Patel, 2014, s. 1). Cílem využívání ICT ve výuce je tudíž zefektivnit výuku a poskytnout digitální materiály pro potřebu výuky.

Znalost některých základních pojmů z oblasti informačních a komunikačních technologií a jejich porozumění je klíčové k pochopení jejich významu a ke správnosti práce s těmito pojmy v kontextu vzdělávání. Velkou výhodou jsou exaktní definice pojmů z oblasti IT. Pro nastudování jednotlivých pojmů odkazujeme na Kursch (2018).

6.3.2  ICT v andragogickém poradenství

Role ICT v andragogickém poradenství je dvojí. První je role zprostředkovatele služby, tedy samotného poradenství. Jedná se o formu poradenství online a využití online diagnostických nástrojů a aplikací. Druhá role je role poskytování digitálních zdrojů učení, které podporují všechny druhy vzdělávání – formální, neformální a informální.

ICT jako nástroj zprostředkování poradenství

Nejdůležitější premisou andragogického poradenství v digitálním světě je neměnnost jeho podstaty a cílů. Nelze se domnívat, že digitální prostředí změní fundamentální východiska andragogického poradenství. Avšak forma poradenství se může měnit. V minulosti byla převažující forma osobní fyzické schůzky s přesnou dobou setkání, místem a stanoveným časem. V současnosti, především díky koronavirové krizi, je využívána forma distanční, zahrnující i online poradenství. Zde musíme striktně rozlišit distanční formu, která v poradenství zahrnuje např. pouhé telefonické rozhovory, či korespondenční komunikaci a její specifickou podmnožinu – online poradenství. Porovnání obou forem či soudy o vhodnosti jednotlivých forem v různých kontextech ponecháme na dalším studiu čtenáře, jelikož nejsou cílem této kapitoly.

Online poradenství s pomocí ICT je procesem, který nelze podcenit. Provozovat online poradenství vyžaduje určitou přípravu. Obecně lze přípravu rozdělit do několika fází:

1. Příprava technického zázemí – je nutné se soustředit nejen na svoje technické zázemí, ale i na zázemí klienta poradenství. Zaměřit se musíme především na audio, video zařízení (vhodná sluchátka, dostatečná kvalita videa, vhodný mikrofon, ale i nerušené prostředí aj.).
2. Volba digitálního prostředí – opět na obou komunikačních stranách. Je vhodné se přizpůsobit klientovi a disponovat více možnostmi digitálního prostředí. Jedná se především o komunikační platformy jako jsou MS Teams, Zoom, Google Hangouts, WhatsUp, Facebook messenger, Wire, Wickr, Signal aj.
3. Testování připojení – tento krok bývá velmi podceňován. Test totiž ukazuje schopnost plynulé komunikace, kvalitu spojení a technického zázemí. Je velkým rizikem spolehnout se na bezproblémovou komunikace u nového klienta bez předchozího komplexního testu. Rizikem je hlavně ztráta času věnovaného na samotné poradenství či nekvalitní průběh poradenství díky technickým problémům.
4. Zabezpečení ochrany – důležitá dimenze online přenosu a případného záznamu dat, získaných od klienta. V úvahu musíme brát hlavně ochranu osobních dat. V rámci Evropy se jedná o GDPR[5].

Funkcí ICT v samotné realizaci online poradenství je zprostředkování komunikace. Komunikace má interaktivní formu, lze využít hlas, video, ale i chat, sdílení dokumentů, přidání další osoby do komunikace (například experta, dalšího poradce aj.).

ICT jako vlastní zdroj učení

Vzdělávání a sebevzdělávání dnes podporují moderní ICT, masivně se rozšiřující, které jsou stále více přístupnější komukoliv na světě.

            Dnešní doba je dobou informační. Technologie se neustále zlepšují, vznik mikropočítačů a následně internetu a sociálních sítí byly hlavními milníky ve 20. století a na počátku 21. století. Trend však pokračuje a nastává období průmyslu 4.0, ve kterém dominuje internet věcí a umělá inteligence. Dnešní výpočetní výkony čítají desítky miliard operací za sekundu a tyto výkony se neustále zvyšují. Novodobé trendy ve vzdělávání velmi dobře popsal Veteška (2016, s. 207):

1. Vzdělávání v rámci organizací – nejčastěji využívané formy a přístupy:

• korporátní online kurzy (MOOCs),[6]
• cloudové LMS[7] (cloudové learningové systémy),
• gamifikace,
• personalized learning (vzdělávání sestavené na míru zaměstnanci),
• mikroučení a mikrokurzy,
• online semináře (webináře, videosemináře, mobilní semináře),
• online konference (videokonference, webkonference, mobilní konference),
• sociální sítě,
• online kooperace (chat, sdílení projektů, okamžité připomínkování),
• mobilní učení (mobile learning).

2. Sebevzdělávání – nejčastěji využívané formy a přístupy:

• mobilní učení (mobile learning),
• augmented learning,[8]
• sociální sítě,
• online kurzy, školy, univerzity (všechny formy distančního vzdělávání),
• veřejné online akademie (Khanova akademie),
• online kooperace (chat, sdílení projektů, okamžité připomínkování),
• online encyklopedie, knihovny, dokumenty (Wikipedia, Google books),

• některé počítačové hry,
• videopřednášky.

ICT jako zdroj formálního učení

Online univerzity

Veteška (2016, s. 216) zdůrazňuje, že „elektronická forma distančního vzdělávání se stává výsadou nejen univerzit, ale i zájmových organizací, speciálních typů škol, klubů a vzdělávacích soukromých subjektů. Elektronické distanční vzdělávání může být využíváno jak k sebevzdělávání, tak i k formálnímu a neformálnímu vzdělávání.“

Dle Mareše (In: Sak, Mareš, 2007, s. 171) „elektronické učení začíná svou hromadností, technickou proveditelností i stále větší dostupností výrazně ovlivňovat učení žáků, studentů i dospělých osob.“ Distanční studium je určitě do budoucna nosnou formou výuky, neustále se rozvíjející a zlepšující.

Univerzitní studium v plné distanční formě není novou záležitostí. Jednou z prvních univerzit umožňujících distanční studium je obecně uznávaná Open University. Mise Open Univerzity je být skutečně otevřená lidem, myšlenkám a metodám. Open University je velmi kvalitní koncept distanční výuky, s nejdelší tradicí a uznáním po celém světě. Open University má webové přístupy také z Anglie, Skotska, Irska a Walesu, i když je jednotná v koncepci a programech. Je to jakási „internetová lokalizace“.[9] V posledních dekádách (k roku 2021) jsou ve světě desítky tisíc online univerzit, různých kvalit a zaměření. Dají se jednoduše najít na různých k tomu proprietárně zhotovených vyhledávačů nebo vyhledávacích portálů[10].

Předkládáme ukázku pro inspiraci andragogického poradce, jež je výsledkem hledání na jednom z uvedených portálů, kde jsme se úspěšně dobrali k zajímavým výsledkům. Samozřejmě portály je nutné brát s rezervou, ale jsou určitě pomocnou pomůckou při cíleném hledání a výběru (viz obrázek 1 až 9).

Obrázek 1: Ukázka vyhledávacího portálu, dostupného z http://www.shortcoursesportal.eu/  – jsou zde možnosti jednoduše vybrat typ studia.

Zdroj: http://www.shortcoursesportal.eu/

Obrázek 2: Hledání na studijním portálu má více kritérií, je možné také vyhledávat full text.

Zdroj: http://www.shortcoursesportal.eu/

Obrázek 3: Výsledek vyhledání kurzů distančního vzdělávání v jednotlivých zemích, všimněme si, že Česká republika není na seznamu, což může být způsobeno omezenou základnou dat vyhledávače anebo skutečností, že není nabízen žádný kurz plně distančně.

Zdroj: http://www.shortcoursesportal.eu/

Obrázek 4: Výsledky hledání nabídky doktorského (PhD) studia distanční formou, zdá se, že Nizozemí je lídr na tomto poli. Ve Velké Británii je nabídka poměrně úzká, ale existuje.

Zdroj: http://www.shortcoursesportal.eu/

Obrázek 5: Ukázka, jaké informace nabízí portál při podrobnějším pohledu na jednotlivé studium. Pro všechny studia jsou informace strukturované ve srovnatelné formě.

Zdroj: http://www.shortcoursesportal.eu/

Obrázek 6: Ukázka požadavků pro úspěšné absolvování distančního PhD studia v Nizozemí na Waldenské univerzitě.

Zdroj: http://www.shortcoursesportal.eu/

Obrázek 7: Výsledky nabídky distančních univerzitních programů ve světě. Zjistili jsme, že Česká republika má 4 programy (nevešlo se do obrázku), Velká Británie, Nizozemí a USA jsou lídrem v nabídce.

Zdroj: http://www.shortcoursesportal.eu/

Obrázek 8: Na vyhledávacích portálech je možné nalézt také makro-informace o jednotlivých zemích (zde UK), jako jsou výdaje na vzdělání, počet škol, počet studentů apod.

Zdroj: http://www.shortcoursesportal.eu/

Obrázek 9: Na vyhledávacích portálech je možné nalézt také makroinformace o jednotlivých zemích (zde ČR), jako jsou výdaje na vzdělání, počet škol, počet studentů apod.

Zdroj: http://www.shortcoursesportal.eu/

Rekvalifikační kurzy

Dalším příkladem formálního vzdělávání jsou rekvalifikační kurzy. Mnoho školitelů přechází na online formu, samozřejmě tam, kde je to možné. Například v ČR se objevily kurzy s akreditací MŠMT ČR pro DVPP[11] (další vzdělávání pedagogických pracovníků). Tyto kurzy měly i kontrolní dohled pracovníků z MŠMT ČR. Ve světě je tomu podobně, kde autorizované instituce nabízejí nepřeberné množství akreditovaných a mezinárodně uznávaných kurzů. Pochopení rozdílů kurzů, certifikačních autorit a jejich hodnoty nejsme schopni v rámci kapitoly prodiskutovat a necháváme na čtenáři.[12]

ICT jako zdroj neformálního učení

Hromadné otevřené kurzy – Massive Open On-line Courses (MOOCs)

Jak uvádí Kursch (2018), hromadné otevřené kurzy jsou určené pro neomezený počet účastníků.  Tyto kurzy jsou trendem poslední doby a jejich význam i prestiž neustále stoupá Hlavními světovými hráči jsou EdX[13], Udacity[14] a Coursea[15]. Poradce by měl vzít v úvahu, že ačkoliv se jedná o kurzy odborné v převážné většině zcela zdarma, za poplatek lze získat certifikaci o absolvování kurzu nebo certifikát o vykonání zkoušky. Toto zkoušky a certifikáty mají v současnosti na trhu práce stále větší váhu. Prestiž takového certifikátu spočívá především ve faktu, že studující absolvoval kurz u špiček v oboru (například kurz Justice, viz obrázek 10 na EdX vede sám profesor Michal Sandel z Harvard University, jeden z největších odborníků na problematiku spravedlnosti). MOOC ale nenabízí jen jednotlivé kurzy, ale i celé programy.  Programy většinou odpovídají bakalářskému studiu nebo i magisterskému. Některé programy jsou však dále škálovatelné a specializované, například EdX má své vlastní kategorie programů jako jsou MicroPrograms, Xseries, Executive Education nebo BootCamps. Výhody a omezení těchto speciálních programů jsou popsány na webových stránkách provozovatelů MOOC. Kurzy i programy jsou přístupné pomocí webu s interaktivními prvky, mnohdy i ve více jazycích. Tyto kurzy provozují nejznámější univerzity na světě. Vyhodnocování kurzů, popřípadě závěrečné testování je většinou součástí kurzu samotného. MOOC mohou být také implementovány korporacemi jako jejich vnitřní kurzy určené všem zaměstnancům anebo mohou být součástí Open Source komunity jako například Khanova škola, kterou bychom do MOOC mohli zahrnout.[16] Shrňme si tedy výhody MOOC kurzů, které by měl poradce s klientem prodiskutovat:

1. Přístupnost odkudkoliv z jakéhokoliv zařízení připojeného k internetu.
2. Možnost studovat vlastním tempem i s možností opakování lekcí.
3. Nízké náklady na studium.
4. Možnost získání certifikátu o absolvování kurzu nebo celého programu zakončeného zkouškami.
5. Uznatelnost certifikátů kurzů a programů na trhu práce zatím jako neformálního vzdělávání.
6. Vysoká kvalita kurzů na vybraných portálech.
7. Interaktivita v průběhu studia, včetně spolupráce s tutorem na některých portálech.

Obrázek 10: Kurz na MOOC od EdX, vedený profesorem Sandelem.

Zdroj: https://www.edx.org/search?q=law.

Příklad: Kursch (2018) uvádí příklad – „Univerzita v Cambridge nabízí stovky on-line otevřených kurzů zdarma, které připravili renomovaní lektoři přímo z univerzity. Dále kurzy nabízejí univerzity: Yale, MIT, Harward ale i korporace jako Microsoft, Google. Je tedy otázkou výběru, zda se student rozhodne jít na přednášku, kde se bude probírat teorie významného vědce a její interpretace nebo zda se zúčastní přímo MOOC, kde je přednášejícím o této teorii již zmíněný vědec, tedy původní autor“.

Cloudové LMS (cloudové learningové systémy)

Další studnicí pro neformální učení je široké spektrum e-learningových systémů v internetovém prostředí. Jak uvádí Kursch (2018), „klasické LMS systémy nahradily systémy cloudové. Jejich výhoda je snadná dostupnost odkudkoliv a také spolehlivost a neustálá aktualizace infrastruktury. Cloudové služby si lze pronajímat a v podstatě se o ně pronajímatel nemusí starat z hlediska IT.  U moderních cloudových LMS systémů nechybí žádné prvky z minulosti, objevují se naopak nové prvky jako jsou virtuální učebny, možnosti interaktivní komunikace s lektorem a s ostatními účastníky e-learningu, podpora přenosu interaktivního videa (pomocí webových kamer).“ Statické prostředí se dynamizuje a s pomocí více interaktivity sílí na efektivitě v oblasti učení samotného.

Příklad: E-learningové systémy mohou být veřejné placené či neplacené nebo soukromé podnikové. Jako příklady uvádíme podnikové e-learningové vzdělávací programy (bezpečnost práce, počítačová gramotnost, školení řidičů) nebo vnitropodnikové univerzity s interními pravidly, postupy a interními „tituly“ či interní portál Moodle Cloud jako LMS a jeho aplikace v praxi ve školních vzdělávacích institucích.

Personalizované učení (vzdělávání sestavené na míru zaměstnanci)

„Je to forma vzdělávání vycházející především z potřeb podniku a možností zaměstnance. V úvahu se berou znalosti, zkušenosti zaměstnance, jeho preference učení (text, video, online kurzy) a jeho časové možnosti. Vytvoří se společná cesta zaměřená na získání znalostí, či kompetencí (tzv. learning path) a milníky, které musí zaměstnanec zdárně překonat. Personalized learning je vlastně jakýmsi mixem všech dostupných technologií a metod, které jsou však systematicky sestaveny tak, aby na sebe navazovaly a umožnily dosáhnout cíle. Pro celou cestu se pak používá online sumář, který je dostupný pouze určenému jedinci.“ (Veteška, 2016, s. 211)

Příklad: „Speciální plán pro vzdělávání tělesně postižených ve firmě (časová náročnost, možnost práce z domova, online plán sestavený na míru); plán vzdělávání pro pracovníky na částečný úvazek.“  (Veteška, 2016, s. 211)

Mikroučení a mikrokurzy

Kursch (2018) podrobně popisuje, že „mikroučení či mikrokurzy fungují na principu rozdělení informací či výuky do malých částí. Nejčastěji se jedná o 5minutové intervaly. Tyto části jsou většinou součástí celku, který tvoří cílovou a kompletní oblast výukového programu. Fenomén mikroučení je trendem dnešní doby, kdy soustředění delší než 5 minut může být problémem v kontextu komplexních činností na pracovištích ve firmách. Mikrokurzy a mikroučení jsou tedy především využívány právě podniky a organizacemi s cílem rychlého vstřebávání informací, flexibilního učení, snadné dostupnosti a možnosti neustálého opakování. Efektivity se pak odvíjí od tempa a přístupu k těmto informacím, jejich osvojení a využití v praxi. Další výhodou je poměrně rychlá příprava mikrokurzů a mikroučení, jejich přesná cílenost na konkrétní oblast a rychlé uvedení do života přímo k cílové skupině. Pro profesní vzdělávání jsou mikrokurzy a mikroučení velkým potenciálem.“

Příklad: Denní mikroučení: zaměstnanci si mohou ve volných chvilkách, třeba při polední pauze nebo po zakončení dne pustit krátký mikrokurz o řízení času. Program „řízení času“ se skládá s několika mikrokurzů a umožňuje zaměstnancům porozumět základním principům a popřípadě se začít řídit příklady dobré praxe.

Online semináře (webináře, videosemináře, mobilní semináře, konference)

Online webináře, videosemináře, mobilní semináře, konference představují alternativu ke klasickým formám této komunikace. Webináře (viz obrázek 11) jsou provozovány výhradně přes web a učícím se dospělým přináší oproti videoseminářům i větší interaktivitu (lze použít chat, skupinovou komunikaci, sdílení materiálů, oddělené diskuse aj.). Stejné možnosti přináší i mobilní semináře, které přidávají výhodu mobilního prostředí (např. seminář přímo z přírody), v kombinaci s fotoaparátem a videem umožňuje i sběr informací přímo v terénu. Online konference simulují klasické konference a umožňují sdružovat zájmové skupiny dohromady. I když je komunikační dimenze omezená, velmi dobře poslouží základním požadavkům na sdílení informací a interaktivní diskusi.

Příklad: Webinář, který pořádá andragogický poradce pro ostatní poradce za účelem přiblížení práce v online prostředí. Umožňuje jednak prezentovat danou problematiku, ale i cíleně diskutovat vynořující se problémy a případně hledat s účastníky webináře možná řešení. Webinář umožňuje například i simulaci online situací v průběhu poradenství.

Obrázek 11: Typický webinář provozovaný na PC, ale i s podporou IP konference.

 Zdroj: Fotografie “ Webinar-vs-Virtual-Classroom (1)” od “Beth Kanter” licencovaná pod CC BY 2.0.

Mobilní učení (mobile learning)

Veteška (2016, s. 214) uvádí, že „mobilní učení představuje jeden z nejrychleji a nejdynamičtěji se rozvíjejících trendů podnikového vzdělávání i sebevzdělávání“. Kursch (2018) dodává, že „masové rozšíření mobilních zařízení, především telefonů, tabletů a obrovského množství mobilních aplikací otevřelo cestu pro mobilní vzdělávání a výuku.“  Různé druhy aplikací jsou využívány jednotlivci i podniky. Mobilních technologie ke vzdělávání a učení využívají nejen školy, ale i zájmové skupiny. Andragogický poradce by si měl vyhodnotit i časovou flexibilitu. Mobilní platformy mohou učící se dospělí směle využívat například před spaním, mohou si ukládat své poznatky z cest, zařazovat fotografie k jednotlivým geolokacím, sdílet s ostatními znalosti z terénu a udržovat je v mobilní databázi. Mobilní technologie se stále vyvíjí a jejich potenciál rozhodně není vyčerpán.

Příklad: Mobilní výuka autoškoly, umožňuje i pomocí kamery simulovat reálné situace na reálných křižovatkách. Viz obrázek 12.

Obrázek 12: Mobilní učení – 3D křižovatky aplikace autoškola

Zdroj: https://www.bezpecnecesty.cz/cz/autoskola/autoskola-mobilni-aplikace.

Rozšířená a virtuální realita

Rozšířená a virtuální realita je typickým příkladem využití jak v neformálním vzdělávání, tak informálním učení. Rozšířená realita pravou realitu skutečně rozšiřuje. Nabízí tedy virtuální prvky ve skutečné realitě. Například lze pomocí mobilního telefonu umísťovat virtuální předměty do skutečného prostoru, nebo se anatomicky ponořit do struktury reálného objektu pomocí mobilní aplikace. Virtuální realita nás naopak zcela a úplně přivádí do virtuálního světa. Za pomoci speciálního vybavení se ocitneme jen a pouze ve virtuálním světě. Její využití je stále častější a vzhledem k tomu, že působí na naše lidská čidla, umožňující učení, velmi efektivně se podílí na procesu osvojování si znalostí a dovedností. Rozšířenou realitu popisuje Kursch (2018) na následujících příkladech:

• „Informace či kurzy generované na základě skenování QR kódů[17] (například v chráněné krajinné oblasti bude v jeskyni umístěn QR kód, který spustí kurz o bezpečnosti pohybu v jeskyni a zároveň naučí účastníka na místě, na základě videa, jak se tam pohybovat).
• Informace či kurzy generované na základě GPS souřadnic (historie území, velké bitvy v okolí, kurzy sebeobrany atd.).
• Informace či kurzy generované na základě objektů (s touto technologií se snaží prosadit Google Glass, jde o pokročilou technologii, kde se například pomocí brýlí rozpozná objekt – např. orel skalní a umožní jedinci si vybrat kurz o orlu skalním, či jen některé požadované poznatky; Google Glass (viz obrázek 13) také chtějí umožnit testování, například při pohledu na objekt je nejprve uživatel hlasem vyzván k pojmenování objektu, poté je mu sdělena správná odpověď – výsledky testování se zaznamenávají do sdíleného úložiště, například Google cloudu.“

Potenciál rozšířené a virtuální reality je především v neformálním vzdělávání, informálním učení a sebevzdělávání. Velkou výhodou je provázání skutečnosti s virtuální realitou a čidly člověka (zrak, sluch, hmat). Do procesu učení vstupují i další faktory (zážitek, vlastní zkušenost, propojení s událostí, imaginace.)

Obrázek 13: Google Glass – brýle pro rozšířenou realitu

Zdroj: Fotografie “ google-glass-10” od “ Giuseppe Costantino” licencovaná pod CC BY 2.0.

Online encyklopedie, knihovny, dokumenty (wikipedie, Google books)

Mezi klasické vzdělávací materiály patří encyklopedie, knihy, dokumenty, časopisy. Online přístupy přináší revoluci v rychlosti a snadnosti vyhledávání, třídění, analyzování a porovnávání informací. Při dnešních možnostech hromadného zpracování dat můžeme uvažovat i o velmi efektivních rešerších. Obrovskou výhodou online režimů je však využívání interaktivních prvků, obrázků, animací, videí, schémat a hypertextového vzájemného propojení a odkazování. Například interaktivní knihy umožňují i online testování nabytých poznatků, cvičení s vlastními daty, interaktivní analýzy a práce se širšími kontexty. Obrázek 14 představuje interaktivní cvičení v rámci interaktivní knihy.

Obrázek 14: Interaktivní cvičení v rámci interaktivní knihy Hudební formy

Zdroj: https://publi.cz/books/512/index.html?secured=false#01.

6.3.3       ICT jako zdroj informálního učení

Hraní her

Hraní her obecně představuje formu informálního učení. Samozřejmě záleží na typu hry, a to planí i pro výběr her v online prostředí. Například hraní hry World of Warcraft stimuluje manažerské schopnosti některých hráčů. Hra je zejména týmová, kde hráči hrají za své týmy, které musí sestavit, řídit, usměrňovat, motivovat, ale i tvořit rozmanité strategie vyžadující efektivní komunikaci. Hráči si rozvíjejí potřebné řídící kompetence a není výjimkou, že se některé firmy uchylují k výběru svých budoucích zaměstnanců na základě výsledků v oficiálních soutěžích těchto typů her, jaké představuje World of Warcraft (Rubenfire, 2014).

Hraní her je fenoménem, který je často kritizován z hlediska možnosti závislosti na hraní, neproduktivity hrajícího jednice a plýtvání časem (Liessmann, 2008, 2015; Spitzer, 2016). Často se ale přehlížejí pozitiva, které hry přináší. Každý správný poradce by měl tedy pozorně sledovat trendy a možnosti na herním trhu a doporučení začít hrát či zaměřit se na určité typy her může pomoci klientovi poradenství zdokonalit své schopnosti a dovednosti. Na obrázku 15 je ukázka online hry Scrabble, která může skutečně rozvíjet a trénovat mysl jakéhokoliv jedince. Musíme zmínit i šachy, různé typy deskových, logických a slovních her. V současném rozvoji mobilního učení jsou to pak i hry v rozšířené a virtuální realitě. Zapomínat nesmíme i na čistě výukové hry, které mají široké uplatnění ve výuce cizích jazyků, přírodních věd i humanitních věd.

Obrázek 15: Hra Scrabble online.

Zdroj: Fotografie “ Scrabble_Gamification“ od “ Graham Holt” licencovaná pod CC BY 2.0.

Sociální sítě

Sociální sítě jsou „užitečnou technologií, která se díky množství uživatelů stala de facto standardem veřejné i privátní komunikace“ (Bednář, 2014, s. 85).  Uplatnění sociálních sítí v oblasti vzdělávání a učení vzrůstá.  Jak uvádí Kursch (2018), sociální sítě mohou sloužit jako podpůrná komunikační platforma při vzdělávacích projektech, jako zdroj znalostí (crowdsourcing) [18] a dále jako systém pro sdílení informací a znalostí mezi různými zájmovými skupinami.  Data ze sociálních sítí se také dají dobře analyzovat a těžit, jsou proto dobrým zdrojem pro výzkum v oblasti znalostí. Dle Bednáře (2014), sociální sítě (Facebook, LinkedIn, Twitter, Foursquare, MySpace, Google+, aj.) jsou místy tzv. expertní výměny. V systému otevřených skupin a firemní prezence lze komunikovat s kolegy a zájmovými skupinami, dále se lze ptát a získávat jinde nedostupné informace a také hledat a vyhodnocovat získaná data. Klíčovou výhodou je minimální množství potřebného času i technického vybavení, podmínkou jsou však založené účty na konkrétních sociálních sítích. 

Sociální sítě představují pro vzdělávací instituce efektivní nástroj vnější i vnitřní komunikace, platformu pro sdílení informací a platformu pro znalosti skupin. Sociální sítě se proto celkem logicky začínají intenzivně prosazovat i v oblasti podnikového učení a vzdělávání, jež tak nabývá nových specifických metod a forem (Veteška, 2013).

Výuková prostředí

Velmi silnou dimenzí informálního učení tvoří online testovací prostředí, laboratoře i takzvaná „herní boxy“ (sandboxes, mockups, playgrounds). Pro názornost uvádíme několik příkladů využití výukových prostředí:

• TensorFlow – je výukové prostředí pro porozumění principům činnosti neuronových sítí v informatice. Pomocí jednoduchých úloh si lze sestavovat vlastní neuronové sítě a simulovat dle vstupních dat jejich činnost, vizualizovat okamžité výsledky pro jednotlivé úlohy. Prostředí laboratoře TensorFlow je znázorněno na obrázku 16.

Obrázek 16: Simulace úlohy na neuronové síti v laboratoři TensorFlow

Zdroj: https://playground.tensorflow.org/#activation=tanh&batchSize=10&dataset=xor&regDataset=reg-
plane&learningRate=0.03&regularizationRate=0&noise=0&networkShape=3,4&seed=0.45355&showTestData
=false&discretize=false&percTrainData=50&x=true&y=true&xTimesY=true&xSquared=true&ySquared=true&cosX
=false&sinX=true&cosY=false&sinY=false&collectStats=false&problem=classification&initZero=false&hideText=false.

• Quantum-compution – kvantový počítač a jeho programování má k dispozici IBM. Prostředí, které nabízí firma IBM na programování skutečného kvantového počítače. I když jej využívají hlavně výzkumníci, je vhodné i pro samostudium, jelikož portál obsahuje i obsáhlé množství výukových materiálů. Laboratoř je dostupná na: https://quantum-computing.ibm.com/jupyter.
• LabXhcange –laboratoř umožňující mnoho simulací medicínských, biochemických a molekulárních procesů. LabXchange může akcelerovat studium biologie a biotechnologie. Řešení problémů v online prostředí umocňuje autentičnost zážitku v rámci pokusů, které nelze provést ve reálném životě. Pro informální učení je laboratoř užitečná při osvojování si znalostí a zkoumání závislostí jednotlivých jevů v rámci zmiňovaných oborů. Dostupná na: https://www.labxchange.org/org/labxchange. Na obrázku 17 je znázorněna simulace práce s mikropipetou.

Obrázek 17: Simulace práce s mikropipetou v online laboratoři LabXchange

Zdroj: https://www.labxchange.org/library/items/lb:LabXchange:4eecf5fe:lx_simulation:1.

6.4         Sestavení plánu dalšího vzdělávání s využitím ICT

Sestavení plánu dalšího vzdělávání na míru klienta je jedním z hlavních činností andragogického poradenství. Plán by se měl řídit tak, aby vyhovoval cílům klienta. Využití ICT se nabízí jako vynikající alternativa či doplněk ke klasickým přístupům k učení. Poradce by měl mít jednak přehled o nejnovějších trendech využívání ICT v oblastech vzdělávání a učení, ale hlavně by měl mít znalost široké škály výukových materiálů na internetu, webových portálů, mobilních aplikací a dále forem a metod vzdělávání s využitím ICT. Z hlediska zkvalitňování svých služeb by měl sledovat zejména:

1. Informace o poradenských službách online (v Evropě jsou dostupné na národních portálech jednotlivých zemí EU).
2. E-learningové portály zaměřující se na další vzdělávání.
3. Virtuální veletrhy vzdělávání.
4. Portály vzdělávacích poradců.
5. Nové trendy v online poradenství (např. využití co-careeringu, sociálních sítí jako LinkedIn atd.)

Sestavování plánu podléhá klasické metodologii andragogického poradenství. Poradce by se měl tedy držet procesu, jehož struktura se dá popsat v několika fázích:

1. fáze: navázání kontaktu (seznámení, zjištění podmínek klienta, cíle klienta, preference formy studia).
2. fáze: shromažďování informací (posouzení situace, zjištění počáteční úrovně znalostí a dovedností klienta, problémy klienta, stanovení diagnózy klienta).
3. fáze: schválení plánu (návrhy ze strany poradce, rozhodování klienta, struktura vzdělávání a učení, stanovení milníků a výsledná forma učení).
4. fáze: realizace plánu (monitorování jednotlivých milníků, vyhodnocování a hodnocení výsledků).

Výsledná forma studia může být online nebo smíšená, kde se jedná o mix online výuky a klasické výuky ve vhodném poměru. U online formy výuky má poradce na výběr mnoho možností výběru zdrojů: aplikací, portálů, interaktivních platforem a dalších ICT, které jsme již popsali v předchozím textu kapitoly. Výběr, který poradce zvolí, by měl být určen zejména těmito faktory:

1. ICT kompetence klienta (je nutné je zjistit ve fázi shromažďování informací), více o ICT kompetencích na DigComp (2021).[19]
2. Vztah klienta k ICT. Není možné klienta nutit či preferovat online formu, pokud o ní klient nejeví zájem i po příkladném seznámení s online formou, možnostmi ICT a jejich škálování
3. Technické zázemí klienta a jeho pracovní prostředí. Mnohdy klient má vůli pro další vzdělávání online formou, avšak jeho technické zázemí neodpovídá základním požadavkům na online vzdělávání nebo je jeho pracovní prostředí nevyhovující.
4. Jazykové schopnosti klienta – tento faktor je třeba dobře zvážit při výuce v cizím jazyce. Zde může být v některých případech online vzdělávání výhodou z důvodů přizpůsobení tempa učícího se jedince a možnosti opakování učiva ze záznamu (zejména případy klienta s nižší jazykovou vybaveností).

Na základě analýzy výše vyjmenovaných faktorů by měl andragogický poradce přizpůsobit klientovi online formu dalšího vzdělávání. Celý proces je zachycen na obrázku 18.

Obrázek 18: Proces online vzdělávání s využitím ICT z pohledu poradce.

Zdroj: vlastní zpracování.

Doporučená literatura

ABDELMALEK, El Morabit, 2019, Information and Communication Technology (ICT) in Education. Munich, GRIN Verlag. Dostupné z: https://www.grin.com/document/464771.

BAŠTECKÁ, B. Psychologická encyklopedie. Aplikovaná psychologie. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-470-0.

BEDNÁŘ, V., 2014. Sociální sítě v praxi vzdělávací společnosti. In: MUŽÍK, J. a kol. Vybrané aspekty marketingu dalšího vzdělávání. Praha: Česká andragogická společnost. ISBN 978-80-905460-2-8.

DigComp [online], 2021. EU Science HUB [cit. 2021-12-05]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/jrc/en/digcomp.

ICT, 2021. Cio-wiki.org [online]. MediaWiki [cit. 2021-12-04]. Dostupné z:

https://cio-wiki.org/wiki/Information_and_Communications_Technology_(ICT).

KURSCH, M. Využití informačních technologií ve vzdělávání. E-publikace, Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2018. ISBN 978-80-7603-116-6. https://futurebooks.cz/books/pedfa_fof_2/?/obalka/.

KURSCH, Martin, 2014. Hlavní faktory negativně ovlivňující rozvoj a podporu talentovaných jedinců v organizacích. Promanager [online]. [cit. 19. 8. 2014]. ISSN 1338‑8584. Dostupné z: http://promanager.sk/hr‑management/hlavni‑faktory‑negativne‑ovlivnujici‑rozvoj‑a‑podporu‑talentovanych‑jedincu‑v‑organizacich.

LIESSMANN, Konrad. Paul, 2008. Teorie nevzdělanosti: omyly společnosti vědění. Praha: Academia. ISBN 9788020016775.

PALOV, I. Andragogické poradenstvo učiteľstvu. Banská Bystrica: Belianum, 2020. ISBN 978-80-557-1667-1.

PATEL, Satish, 2014. Scope of ICT in future education.  ResearchGate. [Online]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/325443142_SCOPE_OF_ICT_IN_FUTURE_EDUCATION.

PRŮCHA, Jan a VETEŠKA Jaroslav, 2014. Andragogický slovník: 2., aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Grada Publishing a.s. ISBN 978-80-247-8993-4.

RUBENFIRE, Adam, 2014. Can ‘Warcraft’ Skills Help Land a Job? Wall Street Journal – Eastern Edition [online]. 264(37), [cit. 2021-01-31]. ISSN 00999660.

SAK, P., MAREŠ, J. a kol. Člověk a vzdělávání v informační společnosti. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-230-0.

SPITZER, Manfred, 2016. Kybernemoc!: jak nám digitalizovaný život ničí zdraví. Brno: Host – vydavatelství. ISBN 978-807-4917-929.

VETEŠKA, Jaroslav a kol., 2013. Trendy a možnosti rozvoje dalšího profesního vzdělávání. Praha: Česká andragogická společnost. ISBN 978-80-905460-0-4.

VETEŠKA, Jaroslav, 2016. Přehled andragogiky: úvod do studia vzdělávání a učení se dospělých. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-1026-9.

[1] Pavlov se dále rozsáhle zabývá teoretickými východisky andragogického poradenství, jejími aplikačními dimenzemi, úrovněmi a etapám poradenského procesu.

[2] Více na ICT (2021).

[3] Middleware je software ležící mezi operačním systémem a aplikacemi nebo mezi aplikacemi. Ovlivňuje jejich spojení například tím, že transformuje přenášená data.

[4] Vice na Abdelmalek (2019).

[5] GDPR (General Data Protection Regulation) – dne 27.5.2018 vstoupilo v platnost NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů). Dále budeme tomuto nařízení zjednodušeně říkat anglickou zkratkou GDPR.

[6] MOOCs (Massive Open Online Courses) – jedná se o kurzy často používané univerzitami v distančním vzdělávání a v současnosti nalézají oblibu zejména ve velkých korporacích).

[7] LMS (Learning Management Systém) – komplexní systém na tvorbu, řízení a organizaci výuky a
e-learningových projektů). Softwarová aplikace systému pro řízení výuky, využívaná zejména v rámci
e-learningu. Řeší administrativu a organizaci výuky. Nejznámějším softwarovým produktem je Moodle. LMS jsou aplikace, které v sobě integrují zpravidla nejrůznější on-line nástroje pro komunikaci a řízení studia (infonástěnka, diskusní fórum, chat, tabule, evidence atd.) a zároveň zpřístupňují studentům výukový obsah a studijní materiály, a to jak on-line, tak off-line (Průcha, Veteška, 2014).

[8] Někdy také vzdělávání na požádání (on demand), používá se třeba při výletech, kde na základě GPS souřadnic je možné se dozvědět např. o historii a zajímavostech oblasti, ve které se lidé právě nacházejí.

[9] Doporučené linky pro přístup na webové stránky univerzity:

Open University v Anglii: http://www.open.ac.uk/about/main/

Open University v Severním Irsku: http://www.open.ac.uk/northern-ireland/

Open University ve Skotsku: http://www.open.ac.uk/scotland/

Open University ve Walesu: http://www.open.ac.uk/wales/

John doporučuje se účastnit nějakého z kurzů, a tak si prozkoumat virtuální terén univerzity:

http://www.open.ac.uk/courses

Na této stránce lze také najít kurzy dle abecedy:

http://www.open.ac.uk/courses/atoz

[10] Např. https://www.petersons.com/online-schools.aspx, http://www.shortcoursesportal.eu/,

http://www.distancelearningportal.com/countries/30/united-kingdom.html.

[11] Příklad online rekvalifikace: https://centrum-vzdelavani.cz/nase-on-line-vyuka-rekvalifikacnich-kurzu/.

[12] Příklady zahraničních uznávaných akreditací online včetně poskytujících institucí (uvádíme v angličtině): CIPD = The Chartered Institute of Personnel and Development, BTEC = Business and Technology Education Council, GCSEs are an academic qualification achieved by students in secondary education in England, Wales and Northern Ireland, IGCSEs are an international adaptation of the UK GCSE and have become immensely popular with learners and teachers both internationally and within the UK, A Levels = are one of the most common qualifications sought by universities. Good A Level qualification can give you access to Higher Education as well as employment. Introduced in 1951, A Levels test knowledge and understanding of many different subjects, but require more in-depth study and greater insight, NCFE = (Northern Council for Further Education) is a national awarding organisation offering a wide range of general and vocational qualifications. NCFE courses are nationally recognised and range from entry level to level 4 qualifications across a variety of industry sectors, ILM = The Institute of Leadership and Management is the UK’s largest awarding organisation for qualifications in leadership and management as well as specialist courses, AAT = Association of Accounting Technicians is the UK’s leading professional body offering skills-based accountancy and finance qualifications with over 125,000 members worldwide, IAB = The International Association of Bookkeepers (IAB) is a professional awarding body providing and approving qualifications and courses in finance.

[13] Více na https://www.edx.org/.

[14] Více na https://www.udacity.com/.

[15] Více na https://www.coursera.org/.

[16] Kursch (2018) zařazuje Khanovu školu mezi takzvané „online akademie“, uvádí, že Khanova akademie je uceleným, logicky členěným portálem pro sebevzdělávání a také dobrým nástrojem na opakování a osvojování si učiva. Khanova škola je zatím největší, ale existují i další portály jako například: myeducationkey.com; coursera.org.

[17] QR kód = Quick Response Code, kód umožňující okamžitý sběr dat o objektu či službě, která je jím opatřena (je do něho možno uložit mnohem více informací než do klasického čárkového kódu).

[18] Je pojmem zachycujícím vytváření znalostí na principu shody velkého množství lidí (crowd = dav), umožňuje také dělbu práce a může být zdrojem například expertních znalostí (více viz Kursch, 2014).

[19] Existuje mnoho konceptů digitálních kompetencí, jako je DigComp (European Digital Competence Framework 2.0) (Vuorikari et al., 2016). Tento model pracuje s osmi úrovněmi kompetence od začátečníka po experta. Cílem je budoucí standardizace pracovních míst; například zaměstnavatel bude moci říct, že vyžaduje určitou úroveň kompetence. DigComp je dostupný na https://ec.europa.eu/jrc/en/digcomp.